Společnost Aqua Ventus poskytuje bezplatné poradenství feng shui všem neziskovým (nekomerčním) školským, výchovným, léčebným a zdravotním zařízením. Kontaktujte nás pro získání bližších informací.
O soutěžení, výhodách a konkurenci.
V poslední době intenzivně vnímám důležitost Jednoty, Synchronicity a Propojení … všech dějů, věcí, a především lidí. Jsem přesvědčen, že bytost Země je orgánem, či spíše buňkou Vesmíru. Lidstvo je pak orgánem Země. Ze všech orgánů v těle bych Lidstvu přisoudil roli slepého střeva, nepohodlného přívěsku, bez kterého by se Země možná obešla, …. ale kdo ví, k čemu kdysi bylo slepé střevo dobré, či zda bylo vůbec slepé!?
Každopádně Lidstvo funguje na bázi kooperace – musí se potkat a spolupracovat dvě buňky, aby vznikla buňka třetí (dítě), a orgán se tak udržoval při životě. Lidé, kteří čerpají informace z morfogenetického pole tvrdí, že dříve tomu bylo jinak. Muselo se „potkat“, a tudíž i spolupracovat, minimálně 16 lidí, aby zplodili dítě. Celý akt probíhal na jiných energetických úrovních (dimenzích), takže nemuselo jít nutně o fyzický kontakt. Uměli bychom si něco podobného dnes představit? Že by se našlo 16 lidí, kteří si rozumějí,…. shodnou se, …..mají se rádi, ……a domluvili by se na tak závažném aktu? A co to dítě? Komu by patřilo? Kdo by ho pak vlastnil a vychovával? ….., ale k tématu rodiny někdy příště.
Děti to mají složité – rodiče si (zatím) moc neuvědomují, že dítě si je vybralo, aby se od něj něco naučili. My zatím přemýšlíme obráceně – pořídili jsme si dítě, je naše, a jenom naše, musíme ho tudíž vychovat k obrazu svému. Jinak řečeno – jeden proud našeho úsilí vede k tomu, aby dítě bylo jako (my) ostatní, aby odpovídalo standardu (jedlo, co má, chovalo se, jak je dobrým zvykem, chodilo do školy, dosahovalo určitých výsledků, atd, atd,). Brzy ale dítě začne vnímat zcela opačný proud nejen našeho úsilí, ale snahy celé společnosti, - aby totiž bylo jiné než ostatní, hlavně tedy lepší, rychlejší, chytřejší, hodnější, vzdělanější. Aby pěstovalo svou individualitu a získávalo náskok oproti ostatním. Ze začátku musí být děti jistě zmatené – mají být jako ostatní, ale rozhodně jiní. Brzy to však pochopí ….. metoda cukru a biče, odměny a trestu funguje skvěle.
Pochopí, že život je soutěž a boj o výhody. Celý systém je na tom založen. Od mládí začínáme soutěžit a rvát se o místo na špici. Máme propracované skvělé metody porovnávání, srovnávání a vyhodnocování. Ty nám ujasní, co je standard, co špička, a co odpad.
Zamysleme se nad tím systémem. Co je náš život – jeden velký závod a boj o získání výhod. Výhod oproti ostatním lidem! Buňky bojují mezi sebou, jedny požírají druhé, ….. již žádná kooperace, ale KONKURENCE, …. rakovinné bujení.
Ano, z určitého úhlu pohledu – získám-li výhodu oproti někomu jinému, dostanu se v tom závodě před něj, získám lepší vzdělání, hodnotnější informace, více peněz, za které si pořídím „lepší“ život. Ovšem přírodní zákony o tocích energie jsou neúprosné. Neustálé soutěžení (ostatní se pořád snaží nás předběhnout a získat ještě větší výhodu) hrozně vyčerpává. Nejvíc nás ale vyčerpává Strach, že o těžko vydobyté pozice přijdeme. Navíc si neuvědomujeme, že výhodu, kterou jsme vybojovali, jsme vybojovali na NĚKOM! Musí se nám to někde vrátit. Zesílením jedné své oblasti, oslabíme tu druhou.
Najednou zjišťujeme, že už nemáme dost sil držet s konkurencí krok. Potřebovali bychom spojit své síly s ostatními. Ale s kým, když jsou všichni konkurenti? A když už se někdo najde, jak poznáme, že to není jen trik v rámci konkurenčního boje? Můžeme ještě někomu věřit?
Od soutěžení je jen malý krok k soupeření, od soupeření ještě menší krok k boji. Kde je boj, není láska. Neexistuje Jednota, Harmonie a zdravé fungování organismu.
Vnímám silně, že je třeba se vrátit na začátek, do doby bez soutěží, konkurence a bojů. Do doby spolupráce jednotlivých buněk, do doby harmonie, souladu a JEDNOTY. Bez lásky to asi nepůjde.
O „nicnedělání“
Je rok dřevěného koně, pro mne osobně (jelikož jsem také kůň dle čínské astrologie) velmi dobrá energie. Jak už to tak u koňů bývá, vše se u nich často točí kolem aktivit, práce, nápadů a jejich realizace. Také já jsem čekal, že nebudu vědět, kam dřív skočit (dokonce jsem se na to těšil!) – navíc být zaneprázdněn a v časovém stresu je dnes jaksi „in“. Naplánoval jsem si spoustu akcí, seminářů, projektů, rozvoj školy, ….. abych to upřesnil, jsem kůň závodní, který chce vyhrávat a být vždy první. V nějaké firmě by z toho byli nadšení, ale ono to je někdy docela těžké…. (viz má minulá úvaha o soutěžení).
Ale ono ne, harmonie je přece o vyrovnávání energií a já věřím, že letošní energie mi opravdu přináší to nejlepší pro moji duši, což úplně není to samé, v čem by se třeba rádo rochnilo ego. Takže hezky klídek, sednu si o pondělním dopoledni jen tak v Praze (nebo třeba na vsi v jižních Čechách) na lavičku, zavřu oči a vychutnám si přítomný okamžik nicnedělání. A ejhle, dušince se to hodně líbí. Proč také ne, když si zase po dlouhé době uvědomila, že žije. Dalo by se také říci, že si při tom uvědomila, že když jsem úplně zaneprázdněn a lítám z místa na místo a stále něco plánuji, tak vlastně nežije, respektive, neuvědomuje si, že žije.
Aha, tak možná mi ten letošní rok chystá Něco, co si mám uvědomit. No jo, ale přece nemohu jen tak sedět, a čekat až si něco uvědomím…. A taky je třeba vydělávat peníze, ne? I když je pravda, že jich zase tolik potřebovat nebudu – od té doby, co dělám jen to, co mě baví, nepotřebuji dovolenou, chtěl jsem dělat novou terasu, ale to klidně počká, a ani za jídlo už tolik neutratím (nějak mně přestává chutnat maso). Ale abych měl úplný klid a ujistil se, že to „nicnedělání“ je naprosto v pořádku, sáhl jsem po věštbě - I-ťingu. No a co myslíte, že vyšlo? Klid, usebrání, stáhnout se, pokora, pochybnou slávu přenechat jiným.
K sladkému nicnedělání řadím i četbu knih, i když já tomu říkám studium. Znáte to, od určitého okamžiku vám do ruky začínají přicházet knihy, které se jen tak nečtou, ale studují. A já si začal uvědomovat „skrze staré tajemství květu života“, že bych mohl žít i trochu jinak. Že bych třeba mohl kromě členů své rodiny začít milovat (opravdu milovat!) i jiné lidi. A díky času, kterého se mi dostalo, jsem si mohl v hlavě i duši ujasnit co je to láska, a jak by taková láska vůči ostatním lidem mohla vypadat. No hlavně by měla být bezpodmínečná! To se lehce řekne, ale hůře aplikuje – na to by snad měl být nějaký kurz!
No a pak začal nový kurz feng shui AVA v Praze …. a najednou tam naproti mě sedělo devět učitelek bezpodmínečné lásky. Bylo to jako zapnutí nějakého programu v počítači, začala proudit energie, nabylo třeba slov, stali jsme se součástí Celku. Tak jako na druhý modul jsem se ještě nikdy netěšil. Pak jsem to zkusil ve vlaku, jen se trochu usmát a poslat tu láskyplnou energii naproti sedícímu, úplně „cizímu“ člověku. A ono to funguje! Teď již jenom udržet to naladění déle a déle, až se z toho stane normální stav. Uvědomění, že jsme všichni jeden celek, jeden organizmus, strašně moc pomáhá.
Neříkám, že mi ten program někdy „nespadne“, a také se stále s ním učím pracovat, ale už nyní vím, že to je ten největší dar, který mi ta letošní šťastná energie dřevěného koně mohla přinést. A všechno je to díky tomu „nicnedělání“, že jsem se mohl zastavit, a uvědomit si, co je opravdu důležité.
S láskou
Pavel
O záchodovém prkénku
V knihách o feng shui lze najít mnoho informací, v každé něco jiného, ale téměř ve všech autoři zdůrazňují nutnost zavírání dveří na WC a do koupelny a zavírání poklopu záchodové mísy. Vypadá to, že na tom feng šuej stojí, a někdy je to i jediná informace, kterou si čtenáři zapamatují. Děti (a manželé) jsou poté často podrobováni kontrole, zda si tento návyk osvojily (i).
Sklapování poklopu WC je správný návyk, a to nemusíme zrovna mluvit o feng šuej, ale nedělejme z „odhalené“ záchodové mísy jámu pekelnou a vysavač energií.
Ano, kdysi dávno byly záchod a „koupelna“ opravdu nevábné, zapáchající místnosti s dírami do země, původně umístěné i mimo dům. Takže logicky s sebou nesly velmi nepříjemnou energii. Ale dnes …. obklady, hygienická keramika, mramor, sifony oddělující nás od kanalizačního vedení. Jsou to velmi důležité místnosti, v kterých se můžeme cítit dobře a pohodlně, a kterých se nemusíme obávat, když si je uděláme praktické a hezké.
Tak mysleme na to, že vše se v čase vyvíjí – feng shui není výjimkou.
O Světlu a Temnotě
V poslední době v rámci feng šuej přehodnocuji vztah mezi ohněm a vodou. Četl jsem a učil jsem se, že mají být co nejdál od sebe, že se nemají rádi. Uvědomil jsem si, jak často a lehce podlehneme určitým schématům. Není dobré, když odpojíme vnímání a intuici a řídíme se jen tím, co nás někdo naučil.
Myslím, že nastal čas, abychom začali dávat oheň s vodou dohromady. Podívejte se na Matku Zemi – žhavé jádro se snoubí se studeným povrchem plným vody – a je něco krásnějšího? A Slunce, její partner, to má zase obráceně – žhavý povrch skrývá ledové jádro… to je Život. Jak to krásně funguje, že? Stejně jako u všech ostatních věcí, je to hra jinu a jangu, kteří bez sebe nemohou být.
Veškeré extrémy a polarity si tvoříme v hlavě, prokletí duality nás stále nutí posuzovat a vybírat si – mezi „dobrým“ a „špatným“. Vždy si zvolíme to „dobré“, co jsme si jako dobré sami nadefinovali. Ale je to opravdu „dobré“?
Důležitá otázka ale je: „Co se stane s tou druhou polovinou, s tím „špatným“ a zlým“? Co s tím uděláme? Většinou to, co si definujeme jako zlé, se snažíme vytěsnit, zapomenout, vyhnout se tomu. To ale znamená, že se vědomě a podvědomě snažíme zbavit harmonie! Protože harmonie je soulad jinu a jangu, dobra a zla, světla a temnoty, Boha a Satana. Ano, slyšíte dobře – Satana. Už středověká abatyše Hildegarda z Bingenu se ptala: „Když Bůh je jediný stvořitel, kdo tedy stvořil Satana? Když Bůh je Láska, není i Satan produktem této Lásky?“ A přitom to jméno stačí vyslovit, a už se cítíme hůř. A co teprve u představ smrti, hrobů, rakví, lebek a kostí, rozkladu, konce ….. honem pryč od toho. Honem rychle do extrému dobra, raději si pustíme nějakou optimistickou příjemnou meditativní hudbu a namalujeme si obrázek anděla v hezkých teplých jasných barvách.
O tomto tématu již přemýšlel rakouský filosof a geniální duchovní myslitel Rudolf Steiner. Jestliže Člověk dostal dar svobody v rozhodování, pak musel dostat i dar poznání zlého – anděl (světlonoš! Lucifer) byl obětován, aby přinesl poznání zla, jako pojistky, která člověka probere z jeho slepoty a touhy zničit sám sebe a celý Vesmír.
Marko Pogačnik ve své knize „Proměny Země a osud lidstva“ píše: problém spočívá v tom, že jako jednotlivci i jako kultura dáváme své síly k dispozici pouze jednomu aspektu celku – tomu, který je naší předpojatostí pokládán za hodnotný a pozitivní. Tímto způsobem tlačíme jiné aspekty Celku života do role temnoty, zla a negativity. V důsledku toho, se snaha o Světlo může stát nejhorším ztělesněním zla.
Začněme si uvědomovat, které věci se nám nelíbí, od kterých lidí se „odtahujeme“, čemu se vědomě i podvědomě vyhýbáme. Přijměme to vše jako součást celku, zkusme v tom najít to pozitivní, a možná v tom objevíme i něco krásného.
pp
O rakovině
inspirováno Ruedigerem Dahlkem
„Rakovinotvorná buňka se od zdravé liší nápadně velikým jádrem. Přetížení soustředěné v předimenzovaném jádru má příčinu v enormní dělící aktivitě buňky, které už nejde o naplňování úkolů ve svazku s dalšími buňkami, nýbrž o zmnožení sebe samé.“
Rakovinná buňka se chová velmi egoisticky – bere si od ostatních buněk tolik potravy a energie, kolik uzná za vhodné, aniž by byla ochotna cokoli vrátit nebo se podílet na sociálních úkolech, které se odehrávají v každém organismu. Rakovinná buňka přestává komunikovat se svým okolím a bezohledně sleduje svůj vlastní cíl bujení.
A jaké jsou širší souvislosti této nepěkné choroby, a co je její podstatou? Jde vlastně o nekontrolované šíření „nemocných“ buněk, které likvidují ty zdravé. Tyto buňky tvrdě postupují a podrobují si nová „území“. Rozpínají se.
A v této symbolice vidím její původ. Na čem je dnes postaven svět? Co je alfou a omegou směřování dnešní civilizace? Ekonomický růst a globalizační rozpínavost!
Musíme více vyrábět, abychom mohli více spotřebovat. Abychom mohli více spotřebovat, musíme více vydělávat, tedy více pracovat a vyrábět. Pokud by výroba začala klesat, musíme více zapracovat na marketingu a reklamě, aby se o nás více vědělo. Už nestačí jen něco propagovat, musíme v lidech probudit strach z toho, že něco nemají, že jim něco chybí. Pak přijde ekonomický růst – EXPANZE, musíme zabrat nová území a ZNIČIT konkurenci. Musíme ŠÍŘIT za každou cenu své výrobky a služby. Buď my, nebo konkurence. Boj na život a na smrt.
Abychom byli v expandování úspěšní, musíme více pracovat, více se obětovat pro výsledky. Celý systém je boj. Boj o pozice. Ale jakmile překročíme určitou hranici, začínáme již bojovat jen sami se sebou. Obracíme energii proti sobě. Není možné donekonečna získávat výhodu – porazíme jednoho, druhého, třetího, ….. ale ono se to musí někdy vrátit zpět. Čtvrtý porazí nás.
Kdo, anebo Co to bude?
Rakovina je energie, kterou obracíme proti sobě!
O moderním výtvarném umění
Miluji umění!To asi většina z vás, že? Celoživotní láskou je pro mne hudba, ale dnes bych se chtěl zamyslet nad současným výtvarným uměním. Propadl jsem obrazům, které nakupuji a pak zase daruji a prodávám, přemisťuji z místa na místo, a kochám se a kochám…..
Podnětem k této úvaze byla návštěva pražské výstavy mého oblíbeného autora Lubomíra Krátkého, díky kterému jsem se stal takovým malým amatérským sběratelem.
Výstavu na „vlastní pěst“ zorganizoval v Chodovské tvrzi právě takový, mně podobný, sběratel děl pana Krátkého. Bylo to v „Malé galerii“, což je vlastně jedna větší místnost. Co mne udivilo, že se nádvoří začalo plnit poměrně rychle lidmi, a to v hojném počtu. Ještě více mne překvapilo, že někteří přítomní patřili mezi takzvané celebrity. Bylo mi to divné, ale nakrátko jsem se zaradoval, že asi tedy kouzlu obrazů pana Krátkého podlehly „davy“ vyznavačů kvalitního umění, a navíc - rostoucí zájem znamená i růst cen. Mnul jsem si již ruce, že jsem konečně v životě udělal dobrou investici, když se mne přisednuvší doktor Cimický optal, zda již mám od mistra Velčovského (!?) také nějaký obraz.
Sakra, že bych si spletl datum? Ne, aha…. - Krátký od 17 hodin v Malé galerii a Velčovský od 18 hodin ve Velké.
Tak je to jasné. Akcie mých obrazů rychle padly na původní hodnotu, ale což, mám kliku – dvě vernisáže jednou ranou jsou také fajn …..
V Malé galerii bylo pár lidí, ale velmi příjemných, byli tam jen ti, kterým se ty obrazy opravdu líbí a pár důchodců, kteří chodí na vše, kde se dá očekávat třeba jen sklenka vínaJ
Obrazy úchvatné, netřeba popisovat.
Od 18 hodin ve Velké galerii to ale bylo něco úplně jiného. Proudící davy lidí v drahých oblecích, převážně starších, evidentně hodně movitých, lidí. Nejdříve jsem se věnoval obrazům, veliká plátna, technicky naprosto dokonalé malby, ale zdály se mi strašně sterilní. Stylově stéle totéž – příjemný pseudo surrealismus, krajiny tvořené ladnými křivkami ženského těla. Na jednu stranu je dobré, že si Velčovského nemůžete splést s někým jiným, a já mám věrnost stylu rád. Na druhou stranu, malovat stále jedno a totéž…..?
Chodím kolem těch obrazů, a najednou mne začíná bolet hlava, tuhne mi šíje, bolest se stupňuje….
Kouknu se kolem sebe a vidím spoustu postarších osob. Poměrně dost jich spočívá pohledem na mně. Ten pohled mnou prochází a je takový mrtvolný. Nikdo se neusměje. Čím dál tím víc cítím, že sem nepatřím…musím rychle odejít.
Venku bolest okamžitě ustupuje. Zvykl jsem si již, že mé tělo reaguje velmi citlivě na prostředí. A samozřejmě i na lidi v mém okolí. To „Společenství“ ve Velké galerii bylo opravdu divné …….
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak to jako úvod a navození toho, co chci vlastně říci:
Umění dnes již není uměním! Tedy to oficiální. Umění je hobby, a nic víc, …… a to je asi dobře.
Umění dnes je fabrika, výrobní závod. Absolutně nezáleží na tom, co tvoříte, ale jak se jmenujete!
Ovšem jméno si již nevytváříte TVORBOU, ale pomocí takzvaných znalců umění, kteří se většinou stávají galeristy. Těmto „znalcům“ nejde o umění, ale o zisk. A mají neskutečnou moc! Oni mají moc udělat z umělce člověka, který se uměním dobře uživí, nebo naopak zamezit umělci přístup na trh s uměním. Je to nekompromisní monopol, tvrdý byznys, kde se lobuje, uplácí, leze do ř… Součástí jsou marketingové strategie, kde základem je pronikání do okruhů VIP celebrit, účast na rautech, navazování těch správných kontaktů – prostě jako v politice a průmyslu.
Asi nejhorší situace je u státních galerií, či tam, kde protékají finance z různých grantů. Takoví „galeristé“ neinvestují ani své peníze ….. jde o „státní zakázky“ a osobní účty jsou v pohotovosti.
Vše se také odvíjí od poptávky. Jak vypadá takový současný milovník umění? Jde o člověka, který má opravdu hodně peněz (což je pro umění dobře samozřejmě), ale umění nerozumí.
A tady STOP!
Kdy a kdo po nás začal vyžadovat, abychom umění „rozuměli“?Jak to, že nestačí, že jsme nějakým obrazem tak zasaženi, tak se nám líbí, že si ho prostě koupíme? Kdo neustále šíří, že umění musí být zároveň finanční investice?
To jsou právě oni galeristé-lobbisté-kritici („kritik umění“ je fakt hovadina), kteří nám musí říkat, co se nám má líbit, a co ne! Krásně jsme si na takový postup zvykli ve všech odvětvích, v celém životě. A už ani v tom umění nás to nepřekvapí.
Koupíme si obraz bez toho, aniž bychom věděli, kdo ho namaloval? Rozhodně ne – koupíme si velmi drahý obraz od známého XY, sice se nám zas tak moc nelíbí, ale je to jméno, jeho cena půjde nahoru. A za těch 60.000,- se před tím obrazem budu moci s autorem vyfotit.
Tak to je dnešní umění. Ještě, že se mi udělá špatně, když se ocitnu poblíž.
Nezapomínejte na to. Řiďte se vlastním vkusem a citem! Je zcela individuální a originální. Nenechte si cokoliv od kohokoliv podsunout. Buďte sví!
pp